Rachel Robertsová: "Nevím jak, ale homeopatie opravdu funguje"

Rachel Robertsová: "Nevím jak, ale homeopatie opravdu funguje"

Věda byla mou vášní již od doby, kdy jsem se v 11 letech začala učit biologii u pana učitele Hopkinsona. A když mi bylo 21 let, zúčastnila jsem se večeře, která změnila běh mého života. Tehdy jsem o homeopatii sotva slyšela. Představa, že bych se jednoho dne stala homeopatkou, se zdála absurdní.

Onen zlom mám vrytý do své paměti. Žena, kterou jsem znala celý svůj život, mi řekla, že ji úspěšně vyléčil homeopat poté, co mnoho měsíců konvenční léčby selhalo. Jako skeptik jsem si z toho dělala legraci, ale přesto mě to trochu zaujalo. Přiznala se, že navzdory tomu, že homeopatie pro ni představovala spoustu nesmyslů, nakonec souhlasila s návštěvou u homeopata proto, aby ji s tím dcera už přestala otravovat. Ale byla skutečně velice překvapená, když zjistila, že po jedné malé pilulce se během několika dní cítila výrazně lépe. Druhá tableta ji, jak řekla, „zcela vyléčila“.

Přiznám se, že jsem ten večírek pokazila. Ptala jsem se jí na všechny podrobnosti její diagnózy a předchozí léčby, na průběh, na vše. Přemýšlela jsem o tom logicky – byla inteligentní, nelhala, předtím neměla sklon k alternativní medicíně a její neochota by snížila jakýkoli účinek placeba.
Očekává se, že vědci provedou nezaujatá pozorování a poté vyvodí závěry. Když jsem o tom přemýšlela, došla jsem k velmi nepříjemnému závěru, že to vypadá, že homeopatie funguje. Musela jsem zjistit víc.

Začala jsem tedy číst o homeopatii a to, co jsem objevila, změnilo můj svět na věky.

Byla jsem dostatečně přesvědčena na to, abych přenechala své vysněné doktorandské vzdělání svému nejlepšímu příteli a přihlásila se na tříletý kurz homeopatie na plný úvazek.

Nyní pro mne, jako zkušenou homeopatku, je to „věda“, která mě dostává dno. Vím, že homeopatie funguje. Nejen proto, že jsem to viděla na vlastní oči bezpočtukrát, ale protože to vědecký výzkum potvrzuje. A přesto v médiích stále čtu zprávy, že homeopatie nefunguje a že tento vědecký důkaz neexistuje.

Zdá se, že fakta jsou ignorována.

Do konce roku 2009 bylo v recenzovaných časopisech publikováno 142 randomizovaných kontrolních studií (zlatý standard v lékařském výzkumu) porovnávajících homeopatii s placebem nebo konvenční léčbou – 74 umožnilo vyvodit jasné závěry: 63 bylo pro homeopatii pozitivních a 11 bylo negativních. Také bylo provedeno pět hlavních systematických přezkumů, ve kterých se analyzovala rovnováha důkazů randomizovaných kontrolních studií o účincích homeopatie – čtyři byly pozitivní (Kleijnen J. a kol.; Linde K. a kol.; Linde K. a kol.; Cucherat M. a kol.) a jeden byl negativní (Shang A. a kol.). Je obvyklé získat smíšené výsledky, když se podíváte na širokou škálu výsledků výzkumu týkajících se jednoho subjektu. Kdyby tyto výsledky pocházely ze studií měřících účinnost „běžných“ konvenčních léků, poměry 63:11 a 4:1 ve prospěch účinnosti léků by byly považovány za dostatečně přesvědčivé.

Samozřejmě otázka, jak homeopatie funguje, je jiná záležitost. A to je právě to, v čem homeopatie vzbuzuje kontroverzi. Je skutečně záhadné, že ultravysoké ředění látek, ve kterých zbývá jen málo molekul nebo žádné měřitelné molekuly původní látky, by měly prokazovat biologické účinky. Ale ony biologické účinky mají.

Existují experimenty, které ukazují, že homeopatický tyroxin může změnit rychlost metamorfózy pulců na žáby, že homeopatický histamin může změnit aktivitu bílých krvinek a že za správných podmínek může homeopatický chlorid sodný uvolnit světlo stejným způsobem jako normální chlorid sodný. Představa, že takto vysoce zředěné přípravky jsou nejen stále aktivní, ale zachovávají si vlastnosti původních látek, se může jevit jako nemožná, ale tento druh výsledků ukazuje, že je to prokazatelný fakt.

Věda by tu určitě měla mít své místo – vyřešit hádanky světa kolem nás a posouvat hranice poznání.

Alespoň to je věda, do které jsem se zamilovala. Záhadou pro mě nyní je odmítavý přístup těch, kteří i přes rostoucí důkazy nadále popírají to, co mají před sebou. V posledních několika letech došlo k šíření velké propagandy a dezinformací, z nichž většina ohlašovala zánik homeopatie, ale důkazy ukazují, že zájem o doplňkovou a alternativní medicínu roste.

V únoru došlo k průlomu kampaně „skeptiků“ – zpráva výboru pro vědu a techniku (House of Commons Science and Technology Committee) nedoporučila NHS (britskému Národnímu zdravotnickému systému) další financování homeopatie, a to i přes slyšení provedené s mnoha vadami.

Společnosti homeopatů (Society of Homeopaths) – největšímu orgánu zastupujícímu profesionální homeopaty – bylo zamítnuto povolení podávat ústní svědectví. Za povšimnutí stojí i fakt, že v panelu chyběli také zástupci primární péče, kteří v současné době chtějí důkazy o účinnosti homeopatie, stejně jako zástupci pacientů, kteří homeopatii používají. Přesto byl vyslyšen ústní důkaz od novináře, který byl již dříve vyšetřován komisí pro stížnosti na tisk pro nepodloženou kritiku homeopatů, stejně jako od mluvčí organizace, která homeopatii již dlouho veřejně oponovala. Je důležité, že jeden ze čtyř poslanců požádaných, aby hlasoval o zprávě, se kvůli obavám z nedostatečné rovnováhy v slyšených důkazech zdržel hlasování.

Homeopatie je ve Velké Británii dobře zavedená a byla k dispozici v rámci NHS od jeho založení v roce 1948. Více než 400 praktických lékařů používá homeopatii ve své každodenní praxi a Společnost homeopatů má 1 500 registrovaných členů z řady dříve jmenovaných profesí, včetně farmaceutů, novinářů, právníků a zdravotních sester.

A přesto zobrazování homeopatie jako šarlatánství a čarodějnictví pokračuje. Existuje stále více důkazů o tom, že homeopatie funguje, že je nákladově efektivní a že ji pacienti chtějí. Jak se účty za léky dostávají do spirály a objevují se důkazy, že některé léky rutinně předepsané NHS nejsou o nic lepší než placebo, je možná na čase, aby „skeptici“ zastavili hon na čarodějnice a zametli si před vlastním prahem.

Všechno je úplně jiné, než čekala žačka se zájmem o biologii a představou, že stráví život v laboratoři hraním si s bakteriemi.

Zdroj: THE GUARDIAN