Homeopatické ředění

Homeopatické ředění

Teorie „paměti vody“

Nejrozšířenější hypotéza, která vysvětluje mechanismus účinku homeopatických ředění, se týká tzv. „paměti vody“: „Voda si za určitých okolností uchovává informace o látkách, s nimiž byla dříve v kontaktu, a může je pak předat předem senzitizovaným biosystémům.“ Standardní fyzikálně-chemické techniky, termoluminiscence, Ramanova a UV–VIS spektroskopie a další metody prokázaly, že voda vykazuje velké změny svých fyzikálně-chemických vlastností v závislosti na její historii. Zbývá prokázat, zda takové změny mají vlastnosti, které odpovídají účinkům homeopatických léčiv in vivo.

Teorie molekulárních clusterů a další teorie

Alternativní mechanismus byl navržen na základě výsledků výzkumu tvorby molekulárních clusterů ve vodných roztocích, který prokázal, že pokud je roztok více a více ředěn, tvoří se v něm velmi stabilní a větší „shluky“ (clustery) částic a ty vznikají spíše ve zředěných roztocích než v roztocích koncentrovanějších. To znamená, že zbytkové reziduální clustery původní látky mohou být přítomny i v homeopatických ředěních. Protřepávání pak může být také příčinou náhodného vzniku velmi malých bublin (tzv. nano-bublin), které by mohly obsahovat plynné částice kyslíku, dusíku, oxidu uhličitého a možná i látky z níž se vyrábí homeopatické ředění.5

Účinky vysokých ředění v biologických experimentech

Nedávná meta-analýza vyhodnotila 67 biologických experimentů in vitro ve 75 výzkumných publikacích a zjistila, že účinky vysokých ředění byly nalezeny v téměř 75 % všech opakovaných studií; nicméně žádný pozitivní výsledek však nebyl dostatečně stabilní, aby mohl být reprodukovaný všemi výzkumníky. Jedním příkladem řady in vitro experimentů v homeopatii je model alergické odpovědi na protilátku za užití testu degranulace lidských bazofilů. První studie prokázala inhibici degranulace ultra-molekulárními ředěními anti-IgE. Ukázalo se, že tyto počáteční experimenty nebyly reprodukovatelné. Nicméně následné studie užívající modifikovanou metodiku a ultra-molekulární ředění histaminu přinesly pozitivní výsledky. Tato zjištění byla reprodukována v několika nezávislých laboratořích, jakož i v multicentrické řadě experimentů.

Reference:
1. Elia V, Niccoli M. Thermodynamics of extremely diluted aqueous solutions. Annals of the New York Academy of Sciences, 1999; 879: 241–248.
2. Elia V, Napoli E, Germano R. The “memory of water”: an almost deciphered enigma. Dissipative structures in extremely dilute aqueous solutions. Homeopathy, 2007; 96: 163–169.
3. Rey L. Thermoluminescence of ultra-high dilutions of lithium chloride and sodium chloride. Physica A, 2003; 323: 67–74.
4. Rey L. Can low temperature thermoluminescence cast light on the nature of ultra-high dilutions? Homeopathy, 2007; 96: 170–174.
5. Rao ML, Roy R, Bell IR, Hoover R. The defining role of structure (including epitaxy) in the plausibility of homeopathy. Homeopathy, 2007; 96: 175–182.
6. Roy R, Tiller WA, Bell IR, Hoover MR. The structure of liquid water; novel insights from materials research; potential relevance to homeopathy. Materials Research Innovations, 2005; 9-4: 577–608.
7. Vybíral B, Voráček P. Long term structural effects in water: Autothixotropy of water and its hysteresis. Homeopathy, 2007; 96: 183–188.
8. Chaplin M. The Memory of Water: an overview. Homeopathy, 2007; 96: 143–150.
9. Samal S, Geckeler KE. Unexpected solute aggregation in water on dilution. Chem Commun, 2001; 21: 2224–2225.
10. Witt CM, Bluth M, Albrecht H, et al. The in vitro evidence for an effect of high homeopathic potencies – A systematic review of the literature. Complementary Therapies in Medicine, 2007; 15: 128–138.
11. Davenas E, Beauvais F, Amara J, et al. Human basophil de-granulation triggered by very dilute antiserum against IgE, Nature, 1988; 333: 816–818.
12. Ovelgönne JH, Bol AW, Hop WC, van Wijk R. Mechanical agitation of very dilute antiserum against IgE has no effect on basophil staining properties. Experientia, 1992; 48: 504–508.
13. Hirst SJ, Hayes NA, Burridge J, et al. Human basophil degranulation is not triggered by very dilute antiserum against human IgE. Nature, 1993; 366: 525–527.
14. Belon P, Cumps J, Ennis M, et al. Inhibition of human basophil degranulation by successive histamine dilutions: results of a European multi-centre trial. Inflammation Research, 1999; 48 (Suppl 1): S17–S18.
15. Lorenz I, Schneider EM, Stolz P, et al. Sensitive flow cytometric method to test basophil activation influenced by homeopathic histamine dilution. Forschende Komplementärmedizin, 2003; 10: 316–324.
16. Belon P, Cumps J, Ennis M, et al. Histamine dilutions modulate basophil activation. Inflammation Research, 2004; 53: 181–188.

Zdroj: Facultyofhomeopathy.org