Proč důvěřovat homeopatii
Toto je reakce HLA na článek serveru novinky.cz Homeopatika jsou neúčinná, varuje Světová zdravotnická organizace ze dne 21. srpna 2009.
Je těžké vyjádřit se k článku, který používá neucelené informace vytržené z kontextu, přesto je potřeba reagovat.
Žijeme v náročné na informace přesycené době, těžko hledáme souvislosti.
Pokud se chceme v určité problematice lépe orientovat potřebujeme většinou ještě další zdroje.
Laické veřejnosti doporučuji knihu Christiana Boirona Proč důvěřuji homeopatii, která vyšla v nakladatelství Fontána nebo knihu českých autorek Poznáváme homeopatii, vydanou nakladatelstvím Grada.
Odborníci mají v českém jazyce k dispozici více knih – upozorním jen na jednu:
Homeopatie – experimentální medicína francouzského lékaře a vědce Denise Démarqua.
Přestože bylo vynalezeno tisíce nových léků, lidstvo jako celek není zdravější. Příčin je více. Disponujeme velmi účinnými léky přesto přibývá alergií, imunodeficitních stavů a degenerativních onemocnění. Doba nás nutí hledat komplexní řešení.
Homeopatie je léčebná metoda účinná v případech, kdy je potřeba povzbudit vlastní obranyschopnost těla.
U závažnějších nemocí je základem léčení správná diagnóza a posouzení celkového stavu pacienta. Pokud je situace kritická nebo obranné síly vyčerpány je potřeba použít všechny prostředky moderní medicíny.
Je potřeba si uvědomit, že zdroje alopatických a homeopatických léků jsou stejné.
Liší se jen způsob přípravy a strategie použití.
Na příklad jedním z nejznámějších homeopatických léků je NUX VOMICA. Matečná tinktura, ze které se připravuje tento homeopatický lék, pochází ze semen kulčiby a hlavní účinnou látkou je strychnin. Patofyziologické účinky strychninu jsou velmi dobře popsány a z nich vychází i homeopatické využití.
Hahnemann – zakladatel homeopatie byl především lékař a ve své době exaktní vědec.
Dělal mnoho pokusů, které pečlivě zaznamenával. Zkoumal patofyziologické /funkční/ účinky různých látek a na nich ověřoval pravidlo podobnosti, známé už od Hippokrata.
Toto pravidlo zní: látka, která v pokusu určitý příznak vyvolá, tento příznak u nemocného léčí.
Chceme-li porozumět homeopatii, musíme pochopit tento princip.
Příznak je funkční změna, ne konkrétní nemoc. Homeopat se zajímá o to, k jakým funkčním změnám u nemocného došlo a snaží se je pomocí homeopatických léků uvést do normy. Tím se navrátí samoozdravující mechanismus organismu. Všechny nemoci, i ty nejzávažnější, začínají konkrétními funkčními změnami.
Každá nemoc je souborem funkčních změn proměnlivých v čase a závislých na individuálních podmínkách pacienta. U chronických nemocí funkční změny předcházejí orgánové degeneraci.
Proto mohou mít nemocní se stejnou diagnózou odlišné homeopatické léky a proto se těžko dělají studie homeopatických léků podle protokolů používaných k ověřování účinků léků alopatických.
Homeopatické tzv. infinitezimální ředění, které je dosud úskalím vědeckého potvrzení účinnosti homeopatie, bylo Hahnemannem vymyšleno až v další etapě jeho experimentování s cílem odstranit toxicitu látek. To byla geniální myšlenka, která dosud není doceněna.
Je potřeba vymezit možnosti homeopatie v rámci současné medicíny.
Stěžejní je prevence, profylaxe a řešení funkčních problémů.
U chronických a závažných nemocí je nutný komplexní přístup založený na spolupráci homeopatie a alopatie. Spojení obou metod dosahuje lepších výsledků než jejich samostatné použití.
Je evidentní, že u tak závažných nemocí jako je malárie, tuberkulóza a podobně nestačí pouze homeopatická léčba. Pokud ale ulehčí pacientovi jakékoliv strádání je i zde na místě jako součást komplexní terapie. Je otázkou, jakou komplexní terapii mají pacienti ve zmiňované Africe k dispozici.
Ve své dvacetileté homeopatické praxi mám spoustu případů nemocí jako např. chronický únavový syndrom, migrény, angíny recidivující i přes opakovanou regulérní léčbu antibiotiky a jiné, kde byla účinná právě homeopatická léčba, která následovala po delší terapii různými nehomeopatickými léky.
U viróz a chřipek je nejdůležitější prevence – tedy povzbuzení celkové obranyschopnosti, kde je homeopatie nezastupitelná. Velmi dobře zvládá i první chřipkové příznaky. U komplikovaných stavů zkrátí průběh léčení, omezí komplikace a urychlí rekonvalescenci.
Je možno zodpovědně říci, že účinnost homeopatických léků je prokázána klinicky /lékařsky/. Již před 200 lety Samuel Hahnemann formuloval vědeckým způsobem její základní principy, které platí dodnes. Nikdo je nemůže kritizovat, pokud se s nimi podrobně neseznámí. Chcete-li si je ověřit i Vy, přečtěte si výše uvedené knihy.
Je pravda, že tyto principy je potřeba zasadit do kontextu současného světa, vědy a medicíny. Existuje intenzivní vědecký výzkum. Informace o něm najdete např. na www.homeopathyeurope.org.
MUDr. Hana Váňová,
předsedkyně Homeopatické lékařské asociace
23. 8. 2009
